Kam vedla první cesta s vašimi dětmi?
Neo se naučil chodit během mého ročního studijně-výzkumného pobytu v Jižní Americe, Jasmína na Šrí Lance a Aya v Mongolsku.
Které země jste s dětmi navštívili a které byste doporučili?
Z mimoevropských Brazílie, Bolívie, Paraguay, Bhútán, Turecko, Indie, Šrí Lanka, Mongolsko a Maroko. Všude je krásně – největšího obdivu se děti dočkají v Brazílii, nejdrsnější podmínky zažily v Mongolsku. Na krátkou dovolenou doporučuji Šrí Lanku nebo Maroko, na pohodový roadtrip Paraguay a Bolívii.
Máte svůj oblíbený styl cestování?
Pomalé cestování s důrazem na kontakt s místními a pobyt v komunitách. Rád chodím pěšky, často uprostřed noci nebo za svítání, pracuji s místními a učím děti, že cesta není jen přesun, ale způsob, jak porozumět místu.
Co považujete za nejobtížnější při cestování s dětmi?
Někdy mám pocit, že krásné sny rodičů mohou být nočními můrami dětí. Snažím se jim naslouchat a vnímat jejich potřeby. Přes veškerou technologii je vidět, že děti potřebují fyzickou „bandu“ – komunitu kamarádů, se kterou souzní, a to se na dálku nahrazuje těžko.
Řešili jste někdy zdravotní komplikace dětí na cestách?
Hodně jsme řešili v horách, kde je důležité hlídat aklimatizaci a malé děti neumí přesně popsat, co je bolí. Kromě běžných nachlazení, odřenin a popálení jsme si jednou přivezli i amébu na játrech.
Poradili byste nějaký svůj fígl, jak zabavit děti na cestách?
Nejlépe funguje zapojení do místního života – děti se zabaví samy interakcí s lidmi kolem. Učí se jednoduchá slova, novou abecedu, počítání, fráze. A tam, kde bydlíme, je často čekají běžné domácí práce: praní, vaření, mytí nádobí, nošení vody nebo dříví.
