Autor knihy

František Štaud

Jižní Korea

Medailonek

Kdo je František Štaud.

Profesor farmakologie na Univerzitě Karlově, pedagog a vědec v oblasti reprodukční biologie. Odborně se zaměřuje na farmakoterapii v těhotenství a možný vliv na vývoj plodu. Dva roky žil v Japonsku, tři roky ve Velké Británii, procestoval asi 60 zemí světa všech kontinentů. Fotografie a cestopisy publikuje v českých i zahraničních periodikách včetně National Geographic, The Guardian, The Independent, Outdoor Photography, Lidé a Země či Koktejl. Se svými dvěma dcerami cestuje od malička, nejprve s malými batůžky po zemích českých, potom po Evropě i za její hranice. A přestože jsou dcery dnes již dospělé, pravidelně vyrážejí ve třech na zajímavá místa celého světa.

Otázky a odpovědi

Cestování s dětmi očima autora.

Kam vedla první cesta s vašimi dětmi?

Autem a se stanem po Českomoravské vrchovině, když holkám bylo asi čtyři a šest let. Brali jsme s sebou i bublifuk, svítilny a špekáčky – takže měly pocit, že je to ta nejlepší dovolená na světě. Nikdo z nás tehdy netušil, že za pár let spolu budeme stanovat třeba v mongolské stepi.

Které země jste s dětmi navštívili a které byste doporučili?

Procestovali jsme většinu Evropy, několikrát zavítali na americký kontinent (USA, Kanada, Argentina, Brazílie, Uruguay) a do Asie (Srí Lanka, Jižní Korea, Vietnam, Emiráty Omán). Doporučil bych všechny jmenované, záleží na věku a „cestovatelské vyspělosti“ dětí. V některých je však potřeba připravit dcery na kulturní rozdíly (oblékání, pozornost okolí).

Máte oblíbený styl cestování?

Nejraději máme roadtripy – ideálně bez rezervací, bez plánu, jen tak jet. Jinak zvládáme snad všechny druhy cestování – trekking na těžko, plavbu po holandských kanálech, island-hopping po řeckých ostrovech i batůžkářský styl.

Co považujete za nejobtížnější při cestování s dětmi?

Cestování s dvěma dospívajícími dcerami má svoje specifika. V pubertě bylo nejtěžší vysvětlit, že být „krásná“ není všude výhoda. Na Srí Lance jsme řešili pár nekomfortních situací – od té doby dcery samy navrhují obléknout se jako místní a splynout.

Řešili jste zdravotní komplikace?

Naštěstí nic vážného. Ale mladší dcera má talent zakopnout o cokoliv. Když jednou spadla z rýžové terasy, stará paní jí odřeninu ošetřila čerstvým aloe, což pomohlo víc než cestovní lékárnička.

Poradili byste nějaký svůj fígl, jak zabavit děti na cestách?

Když byly menší, hráli jsme různé slovní hry – třeba „co bych si vzal na opuštěný ostrov“. Bavilo to je i mě. Později už byla cesta samotná, lidi a dění kolem dost zajímavé.