Kam vedla první cesta s vašimi dětmi?
Po České republice, když jim bylo sotva pár měsíců. Mimo Evropu s Evičkou ve čtyřech letech na Bali a s Luckou ve čtyřech na Srí lanku.
Které země jste s dětmi navštívili a které byste doporučili?
Navštívili jsme asi celou Evropu od Malty po Lofoty, Bali, Emiráty, Zanzibar, Srí lanku, Rusko, Turecko, Egypt, Kanárské ostrovy. Vracíme se opakovaně do Apulie v Itálii. Na rodinné cestování mimo Evropu jsou podle mne „začátečnické země” například Bali, Srí lanka a možná ještě Thajsko. A chcete perličku? Text naší kapitoly jsem zrovna dokončil zas na Srí Lance, kam mne po letech zavál osud…
Máte svůj oblíbený styl cestování?
Obytné auto je super, ale baví nás cokoli. Ve většině případů nezávisle, abychom mohli poznávat zemi, místní lidi a zvířata. Děti jsou univerzální jazyk světa, otevírají dveře a okna k domům i cestu k duším a srdcím lidí. Při jakémkoli stylu cestování oceňujeme, že naše děti ve světě neřeší barvu kůže ani bohatství, ale spíš, jestli se zvířátka nebo lidi netrápí.
Co považujete za nejobtížnější při cestování s dětmi?
Snad promyšlená zadní vrátka pro případ zdravotních komplikací. Důležité je také přeskládat plány tak, aby nezohledňovaly jen potřeby a představy dospělých.
Řešili jste někdy zdravotní komplikace dětí na cestách?
V Albánii zažívací problémy – dítě se rychle dehydrovalo, takže do čistého hotelu, telefonická konzultace s doktorem, v lékárničce připravené léky, a za pár dní bylo dobře.
Poradili byste nějaký svůj fígl, jak zabavit děti na cestách?
Nemyslet si, že jsem velký šéf, který dává rozkazy, ale naopak být tady, přítomen, dát dětem pozornost i čas – inu cestujeme spolu, není to tak, že dospělí přibrali na svoji cestu děti. Na dlouhé přelety a přejezdy pohodlné oblečení (případně polštářek, opěrka), aby holčičky mohly spát, nachystané dobroty (nejlépe ovoce sušené i čerstvé) a hry, které se vytáhnou jako novinka a zaujmou.
